#18 - Zelená řešení pandemie

Pravdivé výroky

Státy EU produkují dohromady přibližně 6,5 % celosvětových emisí skleníkových plynů.

Pro posouzení emisí skleníkových plynů v jednotlivých státech použijeme tzv. ekvivalent oxidu uhličitého (CO₂e), který se obvykle používá při přepočtu množství emisí jednotlivých skleníkových plynů na množství CO₂, jež by mělo stejný oteplující efekt (.pdf). Vzhledem k tomu, že pravidelné reporty Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) neobsahují data o emisích za jednotlivé státy či regiony světa, zaměříme se na další studie, které se touto problematikou zabývají.

Zpráva newyorské výzkumné společnosti Rhodium Group z roku 2019 ukazuje jako největšího světového producenta skleníkových plynů Čínu. Ta svoje emise od roku 1990 více než ztrojnásobila. Na druhém místě se v této statistice nacházejí Spojené státy, které se na celosvětových emisích podílí 11 procenty celosvětových emisí CO₂e. Třetí místo drží Indie s 6,6 procenta a Evropská unie následuje s 6,4 procenta. Další jsou pak Indonésie, Rusko, Brazílie a Japonsko. V celkovém srovnání je tedy EU na 4. místě se 6,4 procenta.

Zdroj: Rhodium Group

Doplňme, že Čína, USA, Indie a EU jsou největšími producenty skleníkových plynů také dle přehledu Institutu pro světové zdroje (WRI). Podle jeho výpočtů byla ve zmíněném roce Čína zodpovědná za 24 % celosvětových emisí, Spojené státy za 12 % a Indie za 6,8 %. U Evropské unie se 3,15 gigatunami CO₂e se jednalo o 6,3 % (z celkových 49,8 gigatun celosvětově).

Nutno podotknout, že EU má více než třikrát méně obyvatel než Čína nebo Indie. Populace Spojených států je dokonce více než čtyřikrát menší než v Číně nebo Indii. Pro úplnost proto doplňme, že při přepočtu na obyvatele dle WRI vypustila EU v roce 2019 7,04 tun CO₂e. Například u USA to bylo 17,58 tun, v případě Číny poté 8,63 tun. Celosvětový průměr pak činí 6,48 tun CO₂e na obyvatele.

Evropská unie tedy v přepočtu na obyvatele produkuje nepatrně více emisí než je celosvětový průměr, v absolutním objemu ale unijní emise skutečně tvoří jen malou část celosvětových emisí CO₂e (podle různých zdrojů 6,3–6,4 %). Jelikož Veronika Vrecionová poukazuje právě na celkový objem emisí EU ve srovnání s celým světem, hodnotíme její výrok jako pravdivý.

Německý ministr hospodářství Robert Habeck 19. června oznámil záměr dočasně navýšit využívání tepelných uhelných elektráren. Primárním cílem tohoto kroku je ušetření plynu.

Europoslankyně Vrecionová mluví v kontextu mimořádné situace spojené s válkou na Ukrajině. Poukazuje na to, že v současné době dělají evropské státy kroky, ke kterým by normálně nepřistoupily. Jako příklad pak uvádí Německo, které podle ní v reakci na ruskou agresi pozměnilo svoji dlouhodobou politiku snižování míry využívání uhlí v energetice. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli skutečně Německo ohlásilo změnu tohoto trendu.

V neděli 19. června německé Ministerstvo hospodářství ohlásilo svůj úmysl dočasně navýšit využívání tepelných uhelných elektráren. Podobné kroky zvažují například také Rakousko, Nizozemsko nebo Itálie. Důvodem těchto opatření je snížení dodávek plynu z Ruska a zmírnění obav z potenciální energetické krize v následující zimě. Částečné obnovení uhelných elektráren, popřípadě zrušení omezení na jejich maximální produkci, má být jednou z alternativních cest řešení současné situace.

Německé oznámení přišlo ze strany spolkového ministra pro hospodářství a ochranu klimatu Roberta Habecka (Die Grünen), který uvedl, že dočasné navýšení produkce elektřiny z uhlí je hořký, ale v podstatě nezbytný krok. Klíčovým důvodem pro toto rozhodnutí je však záměr ušetření plynu. Ministr požaduje snížení používání plynu, a to obzvláště v průmyslu. Zároveň chce stát také plnit své plynové zásobníky, podobně jako to dělá Česká republika. Oba tyto kroky mají vést k tomu, aby se země v následující zimě nedostala do výrazné krize nedostatku plynu.

Německé uhelné elektrárny pak mají do konce března 2024 zintenzivnit svůj výkon. Příkladem mohou být elektrárny, které zatím sloužily jen jako rezervní a nyní mají být spuštěny. Tato cesta, ač má negativní dopad na životní prostředí i zdraví, může výrazně napomoci ušetření plynu.

Důležité je však zmínit, že v současné době tento plán ještě není funkční. Potřebný zákon by se měl ve Spolkové radě začít projednávat 8. července. Uveďme, že německá vláda původně chtěla kompletně vyřadit uhlí do roku 2030. I po oznámení Ministerstva hospodářství o dočasném návratu k uhlí však německé dlouhodobé plány zůstávají neměnné.

Europoslankyně Veronika Vrecionová skutečně hlasovala proti tzv. Green Dealu neboli Zelené dohodě pro Evropu.

Europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS) zde odpovídá na otázku moderátora, co je tzv. Green Deal (Zelená dohoda), a čeho by Evropská unie měla dosáhnout v oblasti ochrany životního prostředí. Europoslankyně Vrecionová následně uvádí, že není zastánkyní toho, jak je tato strategie koncipována, a že pro ni v Evropském parlamentu nehlasovala.

Uveďme, že tzv. Green Deal, neboli Zelenou dohodu pro Evropu, představila Evropská komise v prosinci 2019 jako plán, jehož úkolem je připravit EU na udržitelné hospodářství a snížení emisí skleníkových plynů. Jedná se o balíček navrhovaných, či prozatím jen připravovaných opatření, která mají „podpořit účinné využívání zdrojů prostřednictvím přechodu na čisté oběhové hospodářství a zabránit ztrátě biologické rozmanitosti a snížit znečištění“.

Evropská komise v plánu především navrhla (.pdf, str. 4) snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 50–55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by poté mělo dojít k dosažení klimatické neutrality, tedy stavu, kdy státy „odstraňují z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako do ovzduší vypouští“.

Evropský parlament Zelenou dohodu podpořil v lednu 2020. Pro podporu hlasovalo 482 europoslanců, proti se pak vyslovilo 136. Mezi europoslanci, kteří hlasovali proti Zelené dohodě, byla skutečně také Veronika Vrecionová. Proti Zelené dohodě hlasovalo také dalších šest českých europoslanců a 12 hlasovalo pro.

Doplňme ovšem, že Veronika Vrecionová v kontextu výroku poukazuje i na řadu, dle ní, pozitivních opatření, která jsou součástí Green Dealu. Těmto slovům europoslankyně Vrecionové odpovídá (video, čas 13:54:12) i její vystoupení na zasedání Evropského parlamentu z 15. ledna 2020, kdy například uvedla: „Já jsem dnes nepodpořila rezoluci k Zelené dohodě pro Evropu, i když řadu návrhů, které Komise předložila, podporuji, například zvyšování biodiverzity, ochranu půdy, lesů atd. Ale v některých oblastech jdou návrhy do extrémních pozic, které nepovedou ke stanovenému cíli, ale naopak budou znamenat extrémní zátěž pro občany našich zemí.“

Dodejme, že Zelená dohoda byla v prosinci 2020 schválena Evropskou radou, ta podpořila také zakomponování jejích cílů do Evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), a vyzvala Evropský parlament k jeho urychlenému schválení (.pdf, str. 5). Tento rámec byl schválen v červnu 2021 a vstoupil v platnost v červenci 2021.

Nepravdivé výroky

V dubnu schválila německá vláda plán, který má oproti původním záměrům naopak urychlit přechod k obnovitelným zdrojům. Ačkoliv Německo ohlásilo záměr dočasně navýšit využívání uhelných elektráren, aby ušetřilo plyn, původní rozhodnutí skončit s uhlím v roce 2030 zůstává neměnné.

Pro kontext nejdřív uveďme, že europoslankyně Veronika Vrecionová v rozhovoru reagovala na otázku ohledně opatření a investic, které by měly v EU podpořit přechod ke klimatické neutralitě. Ve své odpovědi zmiňuje, že v současné situaci ovlivněné ruskou invazí na Ukrajinu musí všechny země Unie investovat do energetické bezpečnosti a mohou měnit svá dřívější rozhodnutí. Právě v této souvislosti mluví i o Německu, v němž jdou podle ní dnes „všechny ekologické projekty stranou“.

Podívejme se však nyní na kroky Německa v oblasti energetiky. V první polovině letošního dubna schválila německá vláda balíček, který má oproti dosavadním plánům ještě urychlit přechod k obnovitelným zdrojům. Do roku 2030 má například výkon solárních zdrojů činit (.pdf, str. 3) 215 GW, to je podle serveru Montel o 15 GW víc, než se původně plánovalo.

V případě pevninských větrných elektráren se nyní ve zmíněném roce počítá (.pdf, str. 3) s výkonem 115 GW, což je o 5 GW víc než původně. Větrné elektrárny na moři mají do roku 2030 zvýšit (.pdf, str. 7) svůj výkon na 30 GW, původní plán počítal s 20 GW.

Do konce tohoto desetiletí pak mají obnovitelné zdroje podle balíčku německé vlády pokrývat (.pdf, str. 3) 80 % energetického mixu, tedy dvojnásobek oproti současnému stavu. Předchozí cíl byl v Německu stanoven na 65 %. V roce 2035 pak má téměř 100 % elektřiny pocházet (.pdf, str. 4) z obnovitelných zdrojů.

Německý ministr hospodářství Robert Habeck ze strany Zelených spojuje tento energetický balíček právě s invazí Ruska na Ukrajinu. „Ruská invaze ukazuje, jak důležité je skoncovat s fosilními palivy a podpořit expanzi udržitelných zdrojů,“ řekl na začátku dubna.

O tom, že Německo bude po začátku ruské invaze na Ukrajinu tlak na zelenou energetiku spíše posilovat, a nikoliv zvolňovat, se začalo v médiích hovořit již pár dnů po vpádu vojsk na ukrajinské teritorium na konci února. Deník Süddeutsche Zeitung uvedl, že předchozí plány německé vlády původně s rokem 2035 jako termínem, kdy by Německo mělo získávat elektřinu takřka výhradně z obnovitelných zdrojů, nepočítaly. Ve dříve připravované legislativě žádné konkrétní datum tohoto cíle totiž stanoveno nebylo. Již krátce po ruské agresi na Ukrajinu ovšem ministr Robert Habeck prohlásil: „Budování obnovitelných zdrojů energie musíme co nejvíce urychlit.“

Doplňme, že německá vláda následně v květnu předložila návrh na úpravu zákona (.pdf, str. 20) o obnovitelných zdrojích energie, který závazek roku 2035 skutečně obsahuje. K datu 22. června (.pdf, str. 36) návrh Spolkový sněm stále projednával.

V neděli 19. června nicméně německé Ministerstvo hospodářství ohlásilo záměr dočasně navýšit využívání tepelných uhelných elektráren, které Německo začalo již dřív postupně odstavovat z provozu. Europoslankyně Vrecionová to také zmiňuje v pokračování svého výroku. Důvodem tohoto plánu bylo snížení dodávek plynu z Ruska a zmírnění obav z potenciální energetické krize během následující zimy.

I přes oznámení Ministerstva hospodářství o dočasném navýšení využívání uhlí však zůstávají neměnné dlouhodobé plány německé vlády, podle nichž chce uhlí kompletně vyřadit do roku 2030.

Na závěr také doplňme, že Německo v poslední době řeší další ekologické téma – zákaz spalovacích motorů. 21. června německý ministr financí Christian Lindner z liberální FDP například uvedl, že jeho země nebude souhlasit s plánem Evropské unie, který chce od roku 2035 zakázat prodej nových aut s klasickými spalovacími motory. Německá vláda však v této otázce není jednotná. Mluvčí ministryně životního prostředí Steffi Lemkeové ze Zelených zákonu veřejně vyjadřuje podporu.

Shrňme tedy, že Německo např. oznámilo záměr dočasně navýšit využívání tepelných uhelných elektráren a německý ministr financí nesouhlasí s plánem EU zakázat prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Zároveň však německá vláda v dubnu schválila balíček, který má urychlit přechod k obnovitelným zdrojům, a v květnu předložila návrh na uzákonění těchto cílů ve Spolkovém sněmu. Nelze tedy říct, že by Německo odložilo „všechny ekologické projekty stranou“, jak uvádí Veronika Vrecionová, a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

#18 – Zelená řešení pandemie