Spustit kvíz Spustit kvíz 
Kateřina Konečná 21. června 2022Parlamentní výbor pro pandemii covidu-19 byl ustanoven v březnu 2022, aby zhodnotil evropskou reakci na pandemii a vytvořil doporučení do budoucna. Doposud proběhly dvě schůze výboru.
Nový zvláštní výbor pro pandemii onemocnění covid-19 (COVI) byl Evropským parlamentem ustanoven 10. března 2022. Výbor se má věnovat zhodnocení evropské reakce na pandemii v oblastech: zdraví; demokracie a základních práv; ekonomiky a společnosti a globálních vztahů EU. Cílem výboru je vytvořit doporučení do budoucna.
Výbor se skládá ze 38 poslanců Evropského parlamentu, včetně 2 zástupkyň České republiky – Martiny Dlabajové (nezávislá za ANO, Renew Europe) a Kateřiny Konečné (KSČM, GUE/NGL). 19. dubna 2022 si výbor na první (.pdf) schůzi zvolil své vedení, předsedkyní se stala Kathleen Van Brempt z Belgie, spolu s ní byli zvoleni čtyři další místopředsedové.
Výbor COVI se kromě otázek zdraví bude věnovat také zdravotním hrozbám, společnému přístupu zemí EU k možnému uzavírání hranic a dalším opatřením omezujícím pohyb osob a fungování vnitřního trhu EU. „Budeme se dívat na dopad pandemie na práva jednotlivců, vzdělávání nebo práci. Důležitá pro nás budou i témata, jako je strategická autonomie EU v oblasti zdravotnictví a odolnost dodavatelských řetězců,“ říká europoslankyně Dlabajová.
Mezi 23. a 25. květnem 2022 se předsedkyně výboru setkala v Ženevě s čelnými představiteli Světové zdravotnické organizace (WHO), hlavními tématy byla například globální dohoda o prevenci, připravenosti a reakci na pandemii nebo životní prostředí a zdraví. Delegace výboru se taktéž sešla s některými relevantními nevládními organizacemi.
Kateřina Konečná se věnuje problému nedostatku léků a společnému nákupu jako možnému řešení dlouhodobě. Byla mj. stínovou zpravodajkou rezoluce Evropského parlamentu o lepší dostupnosti léků. Rezoluce, kterou Konečná podpořila, společný nákup zmiňuje jako jedno z možných řešení.
Kateřina Konečná skutečně v minulosti poukazovala na problémy vztahující se k unijnímu trhu s léčivými přípravky a s tím související možnou nedostupnost určitých léčiv. Opakovaně kritizovala systém přeprodávání léků z členských států s nižší cenou. V roce 2017 byla například stínovou zpravodajkou rezoluce Evropského parlamentu o možnostech zlepšení dostupnosti léčivých přípravků. Pro rezoluci, ve které se mluví i o zadávání společných zakázek (v bodech 42, 69 nebo 92), pak Kateřina Konečná hlasovala (.pdf, str. 14) na plénu Evropského parlamentu.
Problémem se zabývala také v článku publikovaném v první polovině roku 2020 na portálu The Parliament Magazine. Psala v něm, že je potřeba začít jednat o společných nákupech léků s dalšími členskými státy. Jako příklad zmínila státy Beneluxu, kde tato strategie funguje u léků na některé vzácné nemoci.
V roce 2020 byla také jedním ze stínových zpravodajů, kteří připravovali usnesení ve výboru pro životní prostředí a veřejné zdraví. Evropský parlament v něm požadoval, aby se Evropa stala soběstačnější v zajištění léků a zdravotnického vybavení. Poslanci chtěli, aby byla obnovena místní výroba léčivých přípravků a aby EU zajistila lepší koordinaci vnitrostátních strategií v oblasti zdraví.
Ursula von der Leyen deníku The New York Times v dubnu 2021 popsala komunikaci prostřednictvím SMS a telefonátů, kterou vedla s ředitelem společnosti Pfizer. Měli se společně dohodnout na dodávkách téměř dvou miliard vakcín pro EU. SMS nebyly nikdy zveřejněny.
Kateřina Konečná výrok uvádí v kontextu zvýšení transparentnosti společných nákupů léčiv v EU.
V dubnu 2021 přišel deník The New York Times s informací, že předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen komunikovala s ředitelem společnosti Pfizer Albertem Bourlou prostřednictvím SMS a telefonních hovorů. Tímto způsobem se domluvili na dodání téměř dvou miliard vakcín. Von der Leyen se na Bourlu obrátila poté, co společnost AstraZeneca oznámila snížení dodávek pro Evropskou unii o 75 % z důvodu problémů ve výrobě. Von der Leyen i Bourla poskytli deníku v této věci rozhovor.
The New York Times popisují, že dvojice poprvé navázala soukromou komunikaci v lednu 2021, kdy Pfizer omezil dodávky kvůli pracím na výrobních závodech v Belgii. „Osobní diplomacie sehrála významnou roli“ v dohodách o dodávkách, uvádí autorka článku Matina Stevis-Gridneff. Bourla přitom deníku řekl, že ho kontaktovalo několik premiérů a hlav států.
V reakci na článek v NYT pak novinář Alexander Fanta požádal Komisi, aby SMS zprávy, které si von der Leyen a Bourla vyměnili, zveřejnila. Komise oznámila, že k dispozici má pouze e-mail, dopis a tiskovou zprávu týkající se této kauzy. Podle ní nespadají SMS zprávy nebo zprávy z platforem typu Whatsapp pod dokumenty (.pdf), které Komise musí archivovat, a tím pádem se na ně nevztahuje evropská legislativa o transparentnosti.
V září 2021 pak evropská ombudsmanka Emily O’Reilly otevřela vyšetřování této kauzy. To v lednu letošního roku přišlo se závěrem, že Komise nikdy o SMS Ursulu von der Leyen nepožádala. Doplňme, že petice požadující zveřejnění SMS zpráv v červnu 2022 překonala hranici 100 tisíc podpisů.
Kateřina Konečná zmiňovala v Evropském parlamentu problém dostupnosti léků už v roce 2016, ale i později v letech 2019 či 2020.
Kateřina Konečná skutečně v minulosti poukazovala na problémy spojené s unijním trhem s léčivými přípravky a s tím související možnou nedostupnost určitých léčiv. Už v dubnu 2016, tedy před více než šesti lety, se v rámci tzv. parlamentních otázek ptala Evropské komise na možnost omezení reexportu některých léků. „Naše otázka směřuje k tomu, zda dle legislativy EU může členský stát do svého národního zákona umístit u přípravku (…) určitá omezení stanovující maximální možný procentní limit objemu, do kterého je ještě možné přípravek exportovat za hranice členského státu. Je tedy v souladu s příslušnou legislativou EU možné povolit v rámci národní legislativy členského státu zákroky omezující vývoz zdravotnických prostředků (maximální limity reexportu) mimo hranice členského státu, a to na základě principu ochrany lidského zdraví a života a proporcionality takových omezení?“ ptala se tehdy Kateřina Konečná spolu s europoslancem Maštálkou.
V roce 2019 europoslankyně Konečná během parlamentních otázek upozornila na to, že Německo má dovážet léky ze zemí s nižší cenovou hladinou, což podle Kateřiny Konečné vede k nedostatku léků v těchto zemích. Zároveň se zeptala, zda Evropská komise plánuje tento problém „nějak legislativně řešit nebo hodlá členským státům vložit do rukou právní nástroje, aby se proti této praxi mohly bránit“.
V roce 2020 byla nynější předsedkyně KSČM jedním ze stínových zpravodajů, kteří připravovali usnesení ve Výboru pro životní prostředí a veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Evropský parlament v usnesení požadoval, aby se Evropa stala více soběstačnou v zajištění léků a zdravotnického vybavení. Poslanci chtěli, aby byla obnovena místní výroba léčivých přípravků a aby EU zajistila lepší koordinaci vnitrostátních strategií v oblasti zdraví.
V České republice mohou lidé čerpat rodičovskou dovolenou i příspěvek na dítě až do jeho čtyř let, což je více než v kterékoli jiné evropské zemi. Zaměstnavatel je přitom povinen dovolenou poskytnout do tří let věku dítěte.
V České republice lze čerpat rodičovskou dovolenou v délce 208 týdnů, což je skutečně nejdéle z celé Evropské unie. Vyplývá to z publikace projektu Evropa v datech, která vychází z dat Evropské komise, Mezinárodní organizace práce, OECD a ČSSZ za rok 2019.
Jak je vidět na mapě, za českou čtyřletou rodičovskou dovolenou následuje Německo, Francie, Litva, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko se třemi lety garantované péče o dítě. V Polsku je to jen 32 týdnů, v sedmi evropských zemích dokonce méně než 20 týdnů.
Na rodičovskou dovolenou mohou nastoupit oba rodiče, dávku sociálního zabezpečení přitom pobírá jen jeden z nich. Evropská legislativa umožňuje rodičům čerpat rodičovskou kdykoli do osmi let věku dítěte, jednotlivé členské státy ale mohou tuto hranici snížit. Podle českých zákonů musí zaměstnavatel poskytnout rodičovskou dovolenou do tří let věku dítěte, v otázce čtvrtého roku záleží na dohodě.
Kateřina Konečná v kontextu své odpovědi zmiňuje i délku rodičovského příspěvku. Ten je pravidelnou dávkou pro ty rodiče, kteří se po celý kalendářní měsíc osobně a celodenně starají o nejmladší dítě v rodině. Rodič ho pobírá až do vyčerpání celkové částky 300 tisíc korun, nejdéle do čtyř let věku dítěte. Česká republika na přímé rodičovské příspěvky vydává 1,65 % HDP, což je více než například Švédsko nebo Německo.
Je potřeba rozlišovat mezi mateřskou, otcovskou a rodičovskou dovolenou. Otcovskou dovolenou může využít čerstvý otec do šesti týdnů od narození či osvojení dítěte. Trvá sedm dní a mohou ji využít jen ti, kteří odvádí nemocenské pojištění. Mateřská dovolená začíná nejpozději šest týdnů před porodem, ale těhotné na ni mohou nastoupit i o dva týdny dříve. Ze zákona trvá 28 týdnů, v případě narození vícerčat je to déle. Po jejím skončení začíná rodičovská.
Evropský parlament skutečně schválil usnesení, ve kterém tvrdí, že tzv. právo odpojit se by mělo být zabezpečeno napříč celou Evropskou unií.
Kateřina Konečná výrok zmiňuje v kontextu důsledků pandemie na zatížení pracovní síly. Europoslankyně Konečná rozebírá konkrétní vymezení pracovních hodin, jejichž nedodržení podle ní nabourává psychiku a rodinný život pracovníků. V tomto odůvodnění se podíváme na to, zda na potřebu vymezení pracovních hodin Evropský parlament opravdu upozorňoval.
Evropský parlament (EP) v lednu 2021 schválil usnesení (.pdf), kterým vyzval Evropskou komisi k přijetí právní normy, která umožní, aby se zaměstnanci mohli odpojit od práce mimo své pracovní hodiny bez negativních následků. Konkrétně pak usnesení uvádí (.pdf, str. 8), „že by zaměstnavatelé neměli vyžadovat, aby pracovníci byli přímo či nepřímo k dispozici nebo dosažitelní mimo jejich pracovní dobu, a že by spolupracovníci neměli kontaktovat své kolegy pro pracovní účely mimo dohodnutou pracovní dobu.“
V návaznosti na schválení usnesení byla vydána tisková zpráva, ve které Europarlament tvrdí, že tzv. právo odpojit se od práce by mělo být zabezpečeno napříč celou Evropskou unií. Navrhovaná směrnice by měla zároveň vyjasňovat standardy pro práci online, například začátek a konec pracovní doby a období odpočinku. Dodejme, že pro schválení usnesení hlasovalo 472 europoslanců (126 europoslanců bylo proti a 83 se zdrželo hlasování)
Usnesení Evropského parlamentu zároveň zdůrazňuje negativní důsledky neustálého připojení k práci na zdraví člověka, když uvádí (.pdf, str. 5): „neustálé připojení může (…) nepříznivě ovlivnit základní práva pracovníků, rovnováhu mezi jejich pracovním a soukromým životem a jejich fyzické a duševní zdraví a pohodu.“ Zpravodaj usnesení Alex Agius Saliba pak prohlásil, že „nemůžeme ponechat miliony evropských pracovníků, kteří jsou vyčerpáni tlakem být neustále k dispozici a příliš dlouhou pracovní dobou, svému osudu.”
Aktuálně uznává právo na odpojení pouze šest členských států EU: Belgie, Francie, Itálie, Španělsko, Irsko a Portugalsko.
Kateřina Konečná opravdu v několika svých mediálních vystoupeních kritizovala zavření škol během pandemie covidu-19.
V rámci protiepidemických opatření během pandemie covidu-19 docházelo v Česku během let 2020 a 2021 i k uzavírání škol, včetně prvního stupně základní školy. 2. února 2021 byla Kateřina Konečná hostem pořadu Interview ČT24, kde zmínila (video, 24:18): „Ve většině evropských zemí jsou minimálně školy na prvním stupni otevřeny. Dokonce jsou tam otevřené dětské kroužky (…) A on (Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz) místo toho se usmíval do kamer, sliboval a udělal prostě přesný opak.“
Europoslankyně Konečná se dále 5. února 2021 pro iDNES.cz vyjádřila, že by nemělo dojít k prodloužení nouzového stavu, které žádá vláda. „Volání minimálně po otevření škol je obrovské a já se mu nedivím, protože ty děti rok nechodí do školy a je to problém“, dodala europoslankyně.
V dalším mediálním vystoupení 3. listopadu 2021 v Interview ČT24 řekla (video, 2:32): „byl to jeden z těch posledních kroků, i proč jsme nakonec toleranci vlády vypověděli, že ty sliby týkající se například otevření škol – já jsem dodneška nepochopila, proč Česká republika měla zavřené školy celý rok.“
Kateřina Konečná tedy několikrát vyjádřila přímou či nepřímou kritiku zavření škol během pandemie, pro kontext si ještě uveďme, jak a kdy se školy v Česku zavíraly.
Poprvé zakázala vláda osobní přítomnost žáků a studentů základních, středních a vyšších odborných škol 10. března 2020. Toto opatření platilo pro první stupeň základních škol do 25. května 2020, od tohoto dne se mohli žáci účastnit na vzdělávacích aktivitách formou školních skupin, účast žáků však nebyla povinná.
Vzhledem k nepříznivé epidemické situaci došlo (.pdf,.pdf) k dalšímu uzavírání škol 14. října 2020, které bylo pro žáky 1. a 2. tříd zrušeno (.pdf) od 18. listopadu 2020 a pro žáky 1. stupně (.pdf) od 30. listopadu 2020. Před Vánoci pak vláda rozhodla (.pdf), že se všem žákům prodlouží vánoční prázdniny o dva dny.
Na konci prosince pak vláda opět omezila (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf) osobní přítomnost žáků a studentů 1. stupně s výjimkou 1. a 2. třídy. Od 27. února 2021 byla opatření rozšířena (.pdf) i na žáky 1. a 2. tříd. K návratu dětí 1. stupně základní školy došlo (.pdf, str. 2) až 12. dubna 2021, školy však fungovaly (.pdf, str. 8) v tzv. rotační výuce.
Kateřina Konečná o omezených pravomocích Evropské unie v oblasti zdravotnictví skutečně veřejně mluvila již od března roku 2020.
Europoslankyně Konečná výrokem reaguje na otázku moderátorky, která se jí ptala na názor na rozšíření kompetencí Evropské unie ve zdravotnictví. Kateřina Konečná (KSČM) říká, že zvlášť na začátku pandemie reagovala na kritiku EU za nečinnost v boji proti pandemii tím, že Evropská unie v tomto směru ani nic dělat nemůže. Odvolávala se přitom na primární smlouvy EU.
Kateřina Konečná skutečně na omezené pravomoce Evropské unie v oblasti zdravotnictví upozorňovala na svém twitterovém profilu již 18. března 2020. To odpovídá i době začátku pandemie, první potvrzený případ nákazy covid-19 se totiž v Evropě objevil 24. ledna 2020.
EU nemůže v boji proti #Covid_19 udělat mnoho, jelikož má v oblasti zdravotnictví omezené kompetence. Přesto dělá mnohé.
Ukazuje se tu krása českého přístupu k EU. Zděšení, že toho dělají tolik, když k tomu mají pravomoci, střídá zděšení, že dělají tak málo u věcí, kde je nemají. https://t.co/jehAikDASN— Kateřina Konečná (@Konecna_K) March 18, 2020
Jak ukazuje následující tweet, Evropskou unii hájila Kateřina Konečná v souvislosti s pandemií i o pár dní později. Ve svém příspěvku na twitteru vyjádřila souhlas s komentářem Lukáše Hendrycha pro týdeník Respekt, kde se mimo jiné píše, že kritika Evropské unie není opodstatněná, protože kompetence v oblasti zdravotnictví leží na jednotlivých členských státech.
Naprosto souhlasím, že kritizovat EU je rozhodně legitimní v mnoha ohledech, ale rozhodně ne v kontextu šíření #COVID19. @ECDC_EU odvedla jako vždy vynikající práci, ale státy EU prostě neposlouchaly (stejně jako před migrační krizí Frontex). EU není vinna, členské státy zaspaly. https://t.co/2Jd7tRpSF6
— Kateřina Konečná (@Konecna_K) March 24, 2020
V podobném smyslu byl i příspěvěk Kateřiny Konečné na facebooku z března téhož roku. Zanedlouho po zveřejnění těchto příspěvků poskytla Kateřina Konečná rozhovor pro Parlamentní listy, kde na otázku, jestli EU zklamala v souvislosti s bojem proti koronaviru odpověděla: „Jednoznačně zklamala. A plakat nad tím, že EU nemůže nic moc dělat, protože to nemá v kompetenci, mi přijde jako naprosto hrozné zdůvodnění.“ Europoslankyně Konečná tedy v Parlamentních listech poukázala na absencí kompetencí Evropské unie v oblasti zdravotnictví, na rozdíl od svých dřívějších vyjádření ji však i zkritizovala.
Z veřejných vyjádření Kateřiny Konečné je tedy patrné, že opravdu o omezeném mandátu Evropské unie v oblasti zdravotnictví mluvila už na začátku pandemie.
Kateřina Konečná opravdu byla mezi lety 2014 a 2019 kontaktní osobou ECDC (Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí) pro Evropský parlament. Se zástupci ECDC se během té doby několikrát setkala.
Kateřina Konečná byla podle European Cancer Organisation kontaktní osobou Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) pro celý Evropský parlament mezi lety 2014–2019.
Ve výročních zprávách ECDC je europoslankyně Konečná několikrát zmíněna. V té z roku 2015 hovoří ředitelka ECDC Andrea Ammon o tom, jak se s Kateřinou Konečnou v předešlém roce několikrát setkala (.pdf, str. 2, 29), aby ji informovala o práci střediska.
Europoslankyně Konečná se setkávala (.pdf, str. 24) na jednáních s ECDC například kvůli vypuknutí epidemie eboly, a to jako zástupkyně Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu.
Ve výroční zprávě z roku 2016 je uvedeno (.pdf, str. 37) jedno setkání Konečné se zástupci ECDC. V dalších výročních zprávách již zmíněna není.
ECDC (Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí) vydalo v lednu 2020 zprávu, která popisovala potenciální rizika nákazy v té době novým typem koronaviru. Ve zprávě hodnotilo rizika globálního šíření jako pravděpodobné a doporučilo státům zkontrolovat svoji připravenost.
ECDC (Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí) vydalo 22. ledna 2020, tedy ještě před začátkem epidemie covidu-19, zprávu s názvem „Hodnocení rizik: Ohnisko akutního respiračního syndromu spojeného s novým koronavirem, Wuhan, Čína; první aktualizace“. V této zprávě zkoumá situaci nákazy v lednu 2020 a vydává následující hodnocení:
V celé zprávě (.pdf, str. 1) ECDC zmiňuje, že ještě není přesně znám systém přenášení z člověka na člověka, ale že potenciál propuknutí epidemie a jejího následného světového šíření je pravděpodobný.
Podle této zprávy (.pdf, str. 7–8) by se evropské země měly soustředit na testování a sledování potenciálních případů, zároveň by ale měly připravit procedury pro lety z Číny do evropských měst. Dle ECDC by si státy měly zkontrolovat svoji připravenost na potenciální rozšíření infekčních onemocnění. Také s přihlédnutím k tomuto doporučení hodnotíme výrok Kateřiny Konečné jako pravdivý.
Doplňme, že první případ nákazy novým typem koronaviru byl v Evropě potvrzen 24. ledna, tedy jen dva dny po vydání zprávy ECDC. Nemocí se dosud nakazilo celosvětově více než půl miliardy lidí a podlehlo jí více než 6 milionů z nich.
